Léčba angíny u dětí

V dětském věku je angína většinou častější než v dospělosti. Příčinou je častější pobyt a těsnější vzájemný kontakt dětí v kolektivu, kdy se může angína ideálně šířit, ale také samotný vývoj krčních mandlí, které se od narození postupně zvětšují, přibližně v sedmém roku života dosáhnou své maximální velikosti a pak se začnou pomalu zmenšovat.

Stanovit správnou diagnózu může být obzvláště u malých dětí o něco problematičtější než u dospělého, který dokáže přesně popsat svůj stav. Navíc existuje mnoho dětských, ale nejen dětských nemocí, které mohou mít podobné příznaky jako angína. Lékař by ale s diagnózou neměl mít větší problémy, a pokud by se mu jí pouhým vyšetřením nepodařilo stanovit, tak ji dokáže určit za pomoci různých vyšetření, které má k dispozici. Přímo v ordinaci může jít například o CRP test ukazujícím na zánět v těle, rychlý Streptkokový test nebo další testy, které se dělají ve spolupráci s laboratoří nebo specialisty, jako například mikrobiologické, biochemické, krevního obrazu, sonografie, serologie, alergologie, rentgen a další. Nejčastějším původcem angíny u dětí je ale podobně jako u dospělých pyogenní streptokok (streptococcus pyogenes), který se také často pojmenovává jako spálový bacil, vzhledem k tomu, že častým průvodním jevem u dětské streptokokové angíny bývá právě spála resp. spálová vyrážka. Ta je vlastně vedlejším resp. následným produktem streptokoka a objevuje se zpravidla několik dní po angíně, kterou podle toho také nazýváme spálová angína. Jde o běžnou streptokokovou angínu, která je navíc následována spálovou vyrážkou.

Příznaky a léčba jsou v zásadě stejné u dětí jako u dospělých s tím rozdílem, že dospělý má mnoho zkušeností, takže často dobře odhadne, zda má chřipku nebo angínu, sám si za tuto domnělou diagnózu zodpovídá, sám sobě tak může „naordinovat“ léčbu, o které je přesvědčen, že je správná a když nezafunguje, tak jít k lékaři. U dětí bychom ale tento postup aplikovat neměli a návštěvu lékaře neměli zbytečně odkládat. Jsou samozřejmě určité mantinely, mezi kterými se pak můžeme nejlépe ve spolupráci s lékařem pohybovat, takže si většinou můžeme u pediatra nechat odsouhlasit, že budeme srážet horečku, např. až pokud překročí vyšší mez, než je běžné, že nebudeme dávat kortikoidy, že se pokusíme o léčbu bez antibiotik, apod.

Vytržení krčných mandlí tzv.Tonsilektomie
je zákrok, který je u dětí ještě kontroverznější než u dospělých. Měla by to být opravdu ta poslední volba, protože rozhodujeme o tom, zda necháme našemu dítěti navždy odejmout orgán, který příroda nevytvořila jen na ozdobu, ale jako významnou součást imunitního systému. Někdy bývá lékař natolik přesvědčivý a rodiče natolik zoufalí, že nemají sílu hledat jiné řešení, to je ale určitě chyba! Než se k tomuto nevratnému zákroku rozhodneme, tak by měla být opravdu všechna řešení vyčerpána a to například i včetně odvezení dítěte na 3 měsíce na Kanárské ostrovy mimo obvyklý školní kolektiv a do prostředí nasyceného mořskou solí. Pokud toto např. v kombinaci se Streptokillem pomůže, tak je jasné, že problém je jinde než v mandlích a dítěti jeho mandle nechte. Ty mají totiž poměrně značnou schopnost regenerace, i když to mnozí lékaři popírají a říkají, že jsou mandle nevratně závažně poničené. Není to ale pravda dokonce ani u dospělých natož u dětí, kde jsou mandle ještě ve vývoji.

U kojenců je klasická streptokoková angína poměrně vzácná. U mladších kojenců se v případě bílých povlaků v ústech bude jednat spíš než o angínu, o soor neboli moučnivku neboli kandidózu, což je kvasinkové onemocnění.

U starších kojenců a dětí kolem jednoho roku jsou podstatně častější než streptokokové angíny spíše virové záněty, které mohou být velmi bolestivé. U takto malých dětí samozřejmě nemůžeme očekávat, že nám řeknou, že je bolí v krku, ale spíše budou trpět nechutenstvím a odmítáním tekutin. Zkrátka se jim nebude chtít polykat, protože to pro ně bude bolestivé. Případně budou při polykání plakat a může se objevit i zvracení. Je třeba být trpělivý, zkusit můžeme tekutou stravu, jako jsou různé kaše nebo rozmixované nedráždivé pokrmy. Pokud se jedná o kojence, pak samozřejmě nepřestáváme kojit, což pomáhá nejen s hydratací a krmením, ale také to dítě utiší. Stejně jako u dospělých jsou i u dětí velmi dobré zkušenosti s aplikací Streptokillu.

U dětí do 3 let bychom se ale před jeho používáním měli poradit s dětským lékařem, protože obsahuje alkohol, byť je jeho množství velmi malé (jedna dávka obsahuje pouze 0,1 ml 58% alkoholu, 15 vstřiků tedy odpovídá cca polévkové lžíci piva, což je u nejmenších dětí dostatečné množství Streptokillu na celý den). Nespornou výhodou Streptokillu je i fakt, že je prodáván jako sprej s ústním aplikátorem, což je ideální vzhledem k tomu, že malé děti neumí kloktat a cucání by představovalo riziko udušení. Aplikátorem se stačí dostat do zadní části úst (což někdy může být problém, protože i to mohou malé děti odmítat, obzvláště zakusí-li po první aplikaci pocit pálení, které je u infikovaného hrdla běžné a trvá zpravidla několik sekund, také viz. zkušenosti pacientů) a k rozptýlení Streptokillu po mandlích a zadní části hrtanu dojde samovolně resp. až dítě polkne.

U školkových a školních dětí se vůbec nejčastěji setkáváme s opakovanými angínami. Krční mandle v tomto věku procházejí bouřlivým vývojem, ale především si musíme uvědomit, že je angína infekční nemoc, která se v početném a vysoce kontaktním dětském kolektivu poměrně snadno přenáší. Výjimkou tedy nejsou i menší epidemie v dětských kolektivech. Má-li dítě smůlu, pak má mezi svými kamarády bacilonosiče, který streptokoka v kolektivu přenáší, byť sám netrpí žádnými příznaky. Takový stav je bohužel těžko řešitelný, protože v praxi nebývá reálné nechat zjistit přítomnost streptokoka u zdravých spolužáků a donutit je přeléčit antibiotiky, když vlastně oni sami žádnou nemocí netrpí. Pokud chce dítě v takovém kolektivu zůstat, opět velmi doporučujeme STREPTOkill spolu sposílením vlastní imunity (zdravá strava, delší pobyt u moře, pravidelný pohyb v přírodě), aby se dítě dokázalo s infekcí lépe vypořádat.

Existují sice i jiné způsoby, jako např. dlouhodobé antibiotické kůry (pendeponizace, aj.), ale ty jsou velmi kontroverzním řešením, protože významně a především dlouhodobě posouvají fungování resp. nefungování přirozené dětské imunity a v podstatě i přirozeného dětského chování jako takového, protože s nimi souvisí i dlouhodobý klidový režim, což je v přímém rozporu se zdravým životním stylem. Zkrátka být třeba půl roku pod permanentním vlivem penicilinu aniž by bylo zaručeno, že za další půlrok nebude stav pacienta stejný, jako před rokem se nezdá být šťastným řešením. To že antibiotika bohužel nejsou všemocná a jejich moc navíc dlouhodobě klesá, potvrzuje také zpráva Světové zdravotní organizace.

Nejlepší prevencí je samozřejmě posílení imunity především prostřednictvím zdravého životního stylu. Základem jsou především fyzická i psychická pohoda, dostatečná pohybová aktivita, zdravá strava a pobyt ve zdravém prostředí. Například rozdíl mezi lesní a normální školkou je z pohledu rozvíjení imunity skutečně znatelný.

NOSIČSTVÍ A NAKAŽLIVOST STREPTOKOKOVÉ ANGÍNY U DĚTÍ

Nosičství streptokoků skupiny A u dětí v mateřských a základních školách může dosahovat 20-30%, ale pokud není nález streptokoků projevem aktivní streptokokové infekce resp. angíny, tak není ani nebezpečným zdrojem streptokokové nákazy a pozdních následků. V kolektivu by navíc pro podchycení všech možných zdrojů infekce bylo nutné bakteriologicky vyšetřit a antibiotiky současně v jediný okamžik přeléčit nejen spolužáky, ale i rodiče, sourozence, příbuzné, kamarády a další blízké osoby, což by byl natolik náročný postup, že je prakticky neproveditelný a proto není Státním zdravotním ústavem ČR ani doporučovaný.